Libušín 2012

Většinu dubna jsem ze zdravotních důvodů strávil v Priessnitzových lázních. Celý tamější léčebný program ale počítá s tím, že člověk chce o víkendu na nějaký ten výlet. Můj výlet byl na jednadvacátou libušínskou bitvu. Ostatně, jedná se o velkou turistickou atrakci (cca 5000 diváků).

Zhruba od poledního byl připraven doprovodný program pro návštěvníky, který zahrnoval koncert skupiny Peregrinus, žongléře, vystoupení s dravými ptáky, ale i soutěže pro návštěvníky. Dále tu bylo historické tržiště a tábor. V jednom z táborů byla i historická kuchyně pro návštěvníky – a ceny byly lidové: „Přispějte dle vlastního uvážení.“ Jen ve všem byla mouka nebo mléko, takže já měl smůlu. Tržiště jako pokaždé nabízelo všechno od šperků přes brašnářské a kovářské výrobky až po vlčí lebky. Nějaké to jídlo a pití samozřejmě nesmělo chybět a například klobásky byly fantastické.

Libušínská bitva není vyhraněna na konkrétní historické období, bylo tu vše od raného středověku až po třicetiletou válku. Tomu odpovídalo i téměř tisíc bojujících a zhruba stejné množství dalších nebojujících obyvatel tábora. Jako vždy probíhala i tato bitva podle předem daného scénáře. Tento byl divákům předáván tou nejlepší formou, jakou jsem kdy viděl – dva bratři dominikánského řádu sepisovali kroniku tak, jak ji z věže obchodní stanice viděli. Ke konci bitvy dvakrát krátce sprchlo, ale vzhledem k teplu, které celý den panovalo, to nebylo úplně na škodu.

Po bitvě pak následovaly tři neřízené střety a nějaké ty arény.

Odjížděl jsem sice brzo, ale spokojený a s pozváním od organizátorů bitvy u Lipan, abych přijel fotit k nim.

Organizačně to z mého pohledu bylo výrazně lépe zvládnuté než předchozí ročník, v lese za loukou, kde se bojovalo, téměř nebylo anachronismů – zahlédl jsem jen jednoho člověka s foťákem a pak tam byla dodávka s ozvučovací technikou – a dokonce by se dalo říci, že bitva začala podle plánu. Nerušivou formou podaný komentář bratrů dominikánů už jsem zmiňoval, ale on si to pro své zpracování zaslouží znovu.