Klub Felis v Praze

Roderick už není nejmladší, už nejezdí na výstavy, aby je vyhrával. Jeho páníčci už také zestárli a i návštěv ubylo. Jak má jeden v takovéhle situaci udržovat společenský status? Vždyť by se mohlo stát, že ho nějací mladí cucáci ani nepoznají, když by je náhodou potkal. To takhle nemůže zůstat! S tím se musí něco dělat!

A právě Roderick před časem založil Klub Felis, místo, kde se mohou kočky setkávat. V klubu se schází dvě skupiny – kočky z ulice a kočky domácí. Nikoho asi nepřekvapí, že jedni druhé příliš nemilují. Jedni milují čerstvé myši a druzí se rádi promenádují po výstavách – každá skupina má svůj – ten jediný správný – pohled na svět.

Jako každý rok se dnes sešly všichni na soutěži o kočku roku. Kdo vyhraje? Bude to vlastník nejkrásnější srsti? Nebo ten nejsilnější kocour? To už je na hráčích:)

Tak takhle nějak na mě působil larp Klub Felis, který před nedávnem proběhl v kobyliském Domě dětí a mládeže. Samotnému larpu předcházelo několik hodin praktických příprav, které hráčům vštěpovaly kočičí pohled na svět a kočičí chování – jak by na nás lide koukali, kdybychom se o sebe v rámci pozdravu otírali, že?
Larp to byl rozhodně zajímavý. Z pohledu hráče ale celodenními přípravami pro tři hodiny hraní poněkud nestandardní. A jak to vlastně celé vypadalo prozrazují fotografie z příprav i z larpu samotného.