Prodloužený Skotský víkend

Tento příspěvek je doprovázen snímky stylizovanými do Polaroidů, které na mě působily zajímavě a přijdou mi jako ideální doprovod textu o cestování. Pořízený byly mobilem pomocí aplikace  FXCamera. Tahat opravdový Polaroid fotoaparát jen na tyhle momenty se mi opravdu nechtělo, když to můj telefon zvládá víc než dobře emulovat. Krom toho, pravé Polaroidy, nebo jejich dnešní náhrada od The Impossible Project jsou docela drahá sranda.

Celou cestu jsem bral jako průzkum terénu; každé z navštívených měst bylo jiné a to byl ostatně i důvod jejich výběru. Chtěl jsem si udělat nějakou představu o skotských městech dříve, než vyrazím do přírody a nechám se rozdrtit dojmy.

V průběhu cesty jsem vyfasoval snad všechny typy počasí – slunečno, zataženo, déšť i sněžení. Ale hlavně byla celou dobu kosa a vlhce lezavo. Nevím, jak bych to zvládal nebýt Moiry. Nejvíc ale trpěly prsty na rukou, fleesové rukavice totálně nezvládaly.

Ta část Skotska, kterou jsem navštívil, na mě hluboce zapůsobila, sice ne tak moc jako Bretaň, ale jen o trošku. Navíc tu mluví jazykem, kterému rozumím. Lidé jsou tu milí a ani nemám pocit, že by tu bylo předraženo. Teda zatím jsem ze Skotska skoro nic neviděl a možná ještě změním názor, ale k horšímu to asi nebude.

Do Skotska jsem vyrazil podobně jako o dva roky dříve do Bretaně. Navštívit nějaké kamarády a uniknout na čtyři dny práci. Tentokrát jsem se chtěl vyhnout problémům s cestou, jaké jsem měl právě při cestě do Bretaně. Takže jsem plánoval trošku více a více se vyptával lidí, kteří tam už jsou. A musím říct, že se to vyplatilo. Hlavně to ptaní se.

•  letenky od Jet2.com, samozřejmě že v dostatečném předstihu
•  ubytovat se v Castle Rock Hostel
•  přečíst si v Lonely Planet průvodci vše o oblasti kam pojedu – tyhle průvodce už znám z dřívějška a doporučovat jsem je nepotřeboval, každopádně to byla dobrá rada

Edinburgh je plný historie a je charismatický až na půdu.

Asi nejlepší atrakcí, kterou jsem navštívil je The Real Mary King‘s Close – návštěva podzemí Royal Mile. Jak už to tak ve starých městech bývá, nové domy se staví na základech starých domů, tady to však dotáhli dál, tady postavili nové domy na původní zástavbě, a to doslova. Až sedmipatrová sklepení domů, které dnes na Royal Mile míjíte, jsou původní zástavbou. Trošku to připomíná katakomby, jen ti mrtví tam nejsou vidět (byť můžete jejich popel najít v omítce). Teoreticky to není o nic zajímavější než podzemí jiných měst, ale jejich prezentace z nich dělá něco extra.

No a pak hned naproti hradu mě dostalo malé muzeum tkalcovství s fungující tkalcovnou, kde můžete sledovat bandu Skotů, kteří dohlíží na stroje tkající tartany.

Už dříve doporučený hostel Castle Rock Hostel byl dost neuvěřitelný, velmi příjemná atmosférou a nápomocný personál hned vedle edinburského hradu. Každý pokoj je nějak tematicky zaměřen, například můj byli Avengers a spal jsem na posteli označené Ironmanem – jako by znali mé oblíbence 🙂

Stirling jsem navštívil druhý den své cesty, cestou do Glasgow. Je to sice nejmenší město, které bylo v plánu byť jen krátce navštívit, jeho historie ale není nijak malá ani bezvýznamná.

Krom místního hradu jsem tu byl zvědavý zejména na kamenný most. Ten stojí na místě původního dřevěného mostu, na kterém William Wallace porazil šestkrát silnější anglickou armádu.

Jednám z pro mě nezanedbatelných faktů je, že mě Stirling donutil fotit na černobílý film (který už snad brzo vyvolám).

Do Glasgow, které bylo svým způsobem cílem mé cesty, jsem dorazil v pozdních hodinách druhého dne a zakotvil v nejbližší Wetherspoons restauraci, bohužel ten den nedělali steaky, které jsem si v jejich řetězci oblíbil před o dva roky dříve při návštěvě Londýna. Nicméně vyšli vstříc mé potravinové alergii a vyrobili mi dvojitý kuřecí hamburger s hranolkama bez housky. Nebyl to sice očekávaný steak, ale v kombinaci s Thatcher‘s Gold ciderem to více než uspokojilo mé potřeby. Aby to bylo ještě lepší, sotva jsem dojedl, dorazili kamarádi žijící v Glasgow. Po několika dalších sklenicích cideru jsme k nim vyrazili přespat, cestou mě však ještě zatáhli do dalšího podniku, kde jsem navzdory své nelásce k whisky zjistil, že některé whisky mohou být opravdu chutné.

Ráno jsem vyrazil skrze botanickou zahradu k University of Glasgow. Naprosto mě dostala její hlavní budova, Když jsem do ní vstupoval, bylo pošmourno a zima, a než jsem vyšel do prvního patra na nádvoří, svítilo sluníčko a bylo teplo. Krom jiného počasí tam mají zajímavé, byť menší Hunterian Museum. Po návštěvě univerzit mi už nezbývalo než vyrazit k řece Clyde a k Central Station, kde jsem měl nafasovat průvodkyni, která mi ukáže zbytek centra.

Central Station je obrovské ocelové monstrum s dřevěnými domečky uvnitř. Nebýt toho, že v jejich výlohách byly produkty jednadvacátého století, věřil bych tomu, že jsem se propadl trhlinou v čase.

A když už zmiňuju trhliny v čase, v Edinburghu i Glasgow jsem potkal několik skoro TARDIS. Tedy doufám, pokud by některá z nich byla pravá, navždy bych si vyčítal, že se mi nepodařilo dostat dovnitř.

Glasgow na mě trošku působilo jako malá Paříž, místy až uniformě přestavěné s místy staršími nebo novějšími prvky. Ty zajímavější věci stojí za to, ale člověk je musí hledat.

Závěrem musím říct, že Skotsko opravdu oslovilo a že jsem tam rozhodně nebyl naposled a taky že příště musím vyrazit víc do přírody.

Ještě pár poznatků:

• Není potřeba sebou tahat nebo na místě kupovat balík redukcí do zásuvek, stačí jedna a evropská rozdvojka/prodlužka. Já to takhle řeším už od roku 2004 a nemůžu si stěžovat.
• Nevěřte na městskou hromadnou dopravu.
• VISA Electron vám často k ničemu nebude.
• Po páté večer jsou otevřeny jen divadla, a zdroje jídla a pití.
• Při odjezdu se zbavte skotských bankovek, ve zbytku Británie je často odmítají.
• Duty Free alkohol z letiště se sakra vyplácí.