Poslední zaklínač

Nebylo žádným překvapením, že se velké množství larperů v mém okolí rozhodlo jet na Střepy Abeiru. Já se ale rozhodl, že zkusím něco zcela jiného: že si zajedu na Kokořínsko, podívat se na Zaklínače.
Sice si teď nemůžu s okolím povídat o Abeiru, ale myslím, že jsem neprohloupil. Sledoval jsem poslední díl trilogie Zaklínače. Mělo to mnohem méně kudrlinek a mnohem více surovosti, než bych z larpů posledních let čekal a o to více se vjem z hry blížil Sapkowského knihám.

Nejvíc se letos nadřel hrobník

Jako obvykle vše začíná hospodou, bordelem, hřbitovem a pak tu jsou nějaká ta monstra a tentokrát dva zaklínači. Na konci sice zbude jen jeden, ale i to byl pěkný zvrat – mladý zaklínač se cítil tak nějak lepším než lidé a rozhodl se je podle své chuti zabíjet. Když to jeho učitel zjistil, podřízl mu krk – pravda po pěkném souboji před hospodou – ale rozhodně se s ním nepáral.
Další zábavu obstarával zmíněný hřbitov, kde hrobník reálně kopal hrob a všechny mrtvé, do něj pohřbíval. Nemůžu říct, že bych dřív vyzkoušel, jaké to je, být spouštěn do hrobu a sledovat jak na mě padá další a další zemina. To jsem prostě musel zkusit a nafotit.

Poslední zaklínač

S focením samotným to pak bylo celkem jednoduché: v zapadlém údolí a případně ještě pod příkrovem stromů prostě moc světla nebylo a všichni přítomní fotografové jsme museli fotit na delší expozice, než by se nám líbilo. Spoustu fotografií tak nikdy nikdo neuvidí, protože jsou to jen barevné šmouhy bez příběhu, případně ještě méně říkající tmavé šmouhy ve tmě.
Zaklínač jako takový byl povedenou hrou, ale poslední ze série Zaklínačů. Organizační tým už ale plánuje něco nového. Takže uvidíme, čím nás překvapí.