Pirátské Bezkrálí

Po několika leté pauze proběhlo další Bezkrálí. Na tomhle larpu jsem byl ještě v době, kdy ještě ani neměl jméno a byl to jen doplňkový program naší silvestrovské oslavy. Za tu spoustu let jsem se Bezkrálí účastnil jako hráč, CPčko, organizátor a fotograf nebo v kombinaci některých postů.

Ale jako na fotografa na mě mělo Bezkrálí dost smůlu. Tahle hra zažila moje první pokusy s digitálním fotoaparátem, můj zápal plic, který mi znemožnil přijet, nebo jsem třeba jen nemohl přijet na celou hru. Tentokrát jsem nestíhal první den hry a na místě zdravotní komplikace poněkud ztěžovaly pohyb, takže jsem většinu času jen posedával v táboře a fotil, co bylo vidět v okolí, místo toho abych se vydával s výpravami na moře.

Moře bylo poněkud virtuální, do larpové vesničky Čisovice totiž ještě skutečné moře nedoteklo. Bylo ale nutností, protože hra byla o pirátech z Tortuisy (neplést s Tortugou, tohle je jiný svět) a co jiného kromě rumu pirát potřebuje, že?

Jako vždycky měla hra několik různých dějových linií, které se různě protínaly, a spoustu legend, které pokud si přímo neodporovaly, tak spolu alespoň nesouhlasily. Krom lokálních problémů na ostrově tu byly konflikty mezi jednotlivými pirátskými a nepirátskými lodními posádkami. Ale hlavní důvod, proč byla Tortuisa náhle zajímavá pro většinu světa, bylajejí poloha mezi Kitájou a Císařstvím, mezi kterými se nevyhnutelně schylovalo k válce. K tomu přidejme pár desítek osobních linií zhruba osmdesáti hráčů a o zábavu je postaráno.

Bezkrálí není žádná velkorozpočtová hra, kde dostanete scénář a kostým k tomu. Ale ani se o to nikdy nesnažilo – je to pískoviště. Každý si může přinést vlastní písek, ale také si může hrát s pískem, který přivezli organizátoři nebo se cpát do cizího písečku. Postavy tu byly vždy tvořeny ve spolupráci hráčů (konkrétních jednotlivců, nebo celých skupin) a organizátorů.

toho co jsem slyšel od různých hráčů, a sám s tím musím souhlasit, byla tahle hra jako setkání základní školy po deseti letech. Mnohé z účastníků jsem roky neviděl a rád je zase po letech potkal; i když jsem si to třeba neuvědomoval, tak mi chyběli. Byli tu ale i hráči, pro které bylo čtrnácté Bezkálí jejich prvním.

Nevím ani kdy, ani kde bude patnácté Bezkrálí, ale už teď se na něj těším. Vlastně si říkám, že bych pro to zase jednou měl něco udělat.