Cesta dlouhým dnem do noci

Cesta dlouhým dnem do noci je komorní čtyřhodinový LARP o staré bolesti, na motivy osobního dramatu Eugena O’Neilla. Pojednává o lámání duševních tabu postav, o nezměrném utrpení a osamění mezi nejbližšími. O bludném kruhu obviňování a následného sebemrskačství, které je opět střídáno obviňováním. Postavy nemají žádné cíle ani úkoly, kterými by se měly zabývat. Jsou takové, jaké jsou, a s tím LARP pracuje.

Tolik o hře říká oficiální anotace na webu projektu HRAJ LARP. Jak je z popisu jasné, je to dosti temná hra, která je plná deprese, a to vede většinu postav do náruče alkoholu nebo jiných ještě zábavnějších látek. Ještě bych snad doplnil, že hra probíhá nad večeří.

Hra je doplňována zvukovou kulisou, kdy celou dobu slyšíte šumění moře, občas nějaké ty racky nebo maják, v domě je šero, venku je mlha. Oproti H.P. Lovecraftovi už chybí jen přejmenovat městečko na Innsmouth a přidat nějaké ty rybí lidi. Šílenství už ve hře zakomponováno je.

Fotograficky je hra hlavně o emocích a gestikulaci postav, většinu doby totiž sedí u stolu kolem večeře, a tak toho moc na koukání není. Navíc je pro doplnění atmosféry vše v šeru, takže jsem nechtěl hráče příliš rušit (pokud by mi to vůbec prošlo) a nemohl jsem používat blesk. To a skutečnost, že hra je zasazena do začátku dvacátého století, mě přivedlo k myšlence, že bych měl výsledné fotografie stylizovat tak, aby odpovídaly době. Což jsem nakonec i realizoval pomocí Photoshop akce Vintage.