Střepiny

Galaxii dříve opečovávála počítačová superinteligence, ale poté, co náhle zmizela, začal vesmír chátrat. Prvně selhal systém mezihvězdných bran a následně začaly trpět jednotlivé planety, nejvíce ty které byly závisle na zásobování z vnějšku. Jednou z nich je i Navarra, kde se odehrává samotný larp.

Před časem proběhl první běh apokalyptického sci-fi larpu Střepiny. Hra se bude ještě několikrát opakovat, takže pokud bych někoho svými snímky dostatečně zaujal, bude se v budoucnu moci přihlásit na webu Střepin.

Larp je to bezpochyby velmi atmosférický. Ostatně se odehrává v podzemním krytu, je plný techniky, masek a kostýmů. Ne že by masky a kostýmy nebyly běžné i jinde, ale zde jsou dodávaný orgnizátory, aby přesně zapadaly do settingu. Například jednotné uniformy zamestnanců Bio-Drone Industries rozhodně hře přidávájí na atmosféře. Podobně pak masky jednotlivých ras – všechno to kdysi byli lidé, ale ve zlaté éře genetiky se vyšlechtily různé poddruhy člověka a ne všechny mají lidskou tvář. Dále se po hře pohybuje malý robot, který porůznu interaguje s každým, koho potká. Hra ale není plná jen světlých momentů, naopak je velmi temná, a to jak příběhem, tak osvětlením.

A co se fotek týče… v rámci příprav jsem byl týden předem navštívit bunkr, abych věděl, kolik a jakého světla bude k dispozici, a mohl jsem se na to náležitě připravit. Bylo to hodně špatné, můj aparát se téměř nechytal, bylo jasné, že si budu muset půjčit něco novějšího – tenhle problém vyřešil Hač, v tom problém nebyl. Problém nastal během hry samotné – v rámci kapacity přívodu elektřiny bylo potřeba polovinu plánovaného osvětlení vypnout. Elektřina pro televizní studio byla z herního hlediska mnohem důležitější než troška světla navíc. Jakýmsi náhradním řešením pro mě pak byla půjčená čelovka, kterou jsem se porůznu snažil dosvítit fotografované scény.

Výsledek je ten, že fotky jsou tmavé, plné šumu, různě barevné (téměř všechna světla byla barevná) a případně ještě svícená UVčkem (což děla divý s UV filtry objektivu). Technická nedokonalost fotografií pořízených na Střepinách ale snad přidává na atmosféričnosti, přece jen je to svět, kde je technika spíše reliktem minulosti a její používání téměř náboženským obřadem. A já byl jen obyčejný korporátní fotograf/novinář.