Poslední Libušínská bitva

Dvacet osm let je hodně dlouhá doba. Z těch osmadvaceti Libušínských bitev jsem viděl sedm (2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016 a 2019) a dohromady mají rozhodně významné místo v mé paměti.

Ale stejně jako všechny ostatní tradice jednou skončí, tentokrát skončil Libušín. Historický festival, který zahajoval tolik šermířských sezón. Tady to už nepůjde, nebude kde parkovat a nebude kde rozbít stanový tábor.

Pravda, slyšel jsem o nějakých návazných plánech (pravděpodobně 24.-26. dubna 2020), ale kde přesně se to bude odehrávat nebo jak se to bude jmenovat, to zatím nikdo neví; mělo by to ale být menší. Ostatně, na letošní poslední Libušínskou bitvu přijelo víc lidí, než si kdy pamatuji, jen bojujících bylo přes sedm a půl stovky.

I když jsem tentokrát neměl na Libušín celý víkend, snažil jsem se mu věnovat co to šlo. Dokonce jsem se donutil přijít už na ranní nácvik, což se mi za ty roky podařilo asi jen dvakrát. Celou dobu jsem se pohyboval po táboře a potkával kamarády, které jinde, než zrovna na Libušíně, nepotkávám, ale odjížděl jsem už po druhé bitvě, ani na volné boje jsem neměl čas.

Zmíněné dvě bitvy byly spíš něco jako předmluva a samotný děj. Sousedský spor o statky a lidi (z pohledu jedné strany otroky). Na konci všechno lehlo popelem a i vítěz samotný se rozhodl tyto krví prosáklé pozemky opustit a usídlit se někde jinde.

Na bitvu samotnou bylo skvělé počasí. V noci po dlouhé době pršelo a tak na bitvu nebylo ani příliš vedro ani jsme se nebrodili blátem, jako tomu bylo mnohdy v minulosti.

Závěrem musím říci, že jsem velmi rád, že jsem byl součástí téhle srandy. Všechny své návštěvy na Libušíně jsem si užil a pravděpodobně mi budou dost chybět.

Přiznávám, že posledních několik let nefotím tolik, jako dřív, a i z toho, co fotím, publikuji ještě méně. Není to tím, že by mě fotografie přestala bavit, jen mám jiné aktivity, které považuji za důležitější a tak na focení nezůstává tolik času.

Asi před rokem jsem vyměnil Canon za Fuji (tohle bylo první použití na bitvě), a musím říct, že mě ten foťák pořád zvládá příjemně překvapit. Snímky z letošní bitvy mi přijdou zase o něco lepší než z let předchozích a nezbývá mi, než za to ocenit právě vybavení, protože já se ve focení neměl kdy zlepšit.

Takže i když jsem celé roky tvrdil, že nezáleží na vybavení, ale na fotografovi, dnes musím přiznat, že i to vybavení může mít výrazný vliv na výsledek.

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..