Polský Zweihander

Tato galerie je experiment – opět jsem vyměnil software, který používám pro zpracování fotografií. Není to nic jednoduchého, nic, na co bych se těšil, ale v průběhu let se nastřádala hromádka důvodu proč.

Dva hlavní důvody jsou peníze a operační systémy v mém počítači.

Už mě prostě nebaví platit za Capture One pokaždé, když vydají novou verzi, a už vůbec nejsem ochoten platit předplatné za Photoshop. Capture One jsem používal od roku 2007 (od verze 4) a v roce 2010 jsem si koupil Adobe Creative Suite 5.5. Oba tyto nástroje mi v průběhu let dobře posloužily, ale Adobe přešlo na předplatné a Capture One už došel k verzi 21 a s platbou za každou aktualizaci už to prostě stálo moc.

Za druhé – Windows. Mám PC a oba tyto programy potřebují Windows, nicméně Windows už téměř nepoužívám. V současné době jen na nějaké hry (a i to snad brzy vyřeší  Steam a Proton a i to jsou jen desítky hodin ročně. Přešel jsem na Linux. Linux jsem používal už od konce minulého století, ale v té době se jako desktop používat moc nedal. Někdy před pěti lety jsem to znovu zkusil a zjistil, že se situace výrazně změnila a že už Windows pokud ne předběhli, tak dohnali.

Za co že jsem to vyměnil?

darktable – je to moje náhrada jak za Capture One, tak částečně i za Photoshop. Ze začátku jsem k němu byl velmi skeptický, ale jak se stále učím a zvykám si na jiné ovládání, tak vidím, že umí víc než potřebuji a že nemám důvod se vracet. Vlastně se mi líbí natolik, že tvůrcům pošlu stejnou částku, kterou bych zaplatil za upgrade svého starého řešení.

Navíc si ještě život zjednodušuji pomocí Rapid photo downloader. Stahuje obrázky z fotoaparátu/karty a ukládá je do struktury složek podle mých preferencí atp. Měl jsem ho začít používat už před lety, ale měnit zvyky je těžké.

No, ale Zweihander a fotografie z něj.

V průběhu let jsem byl na mnoha bitevních larpech po Čechách a Itálii, ale už je to nějakou dobu, takže případně srovnání nemusí být aktuální.

Zweihander je polský bitevní larp ze světa Warhammeru. Pokud vím, byla to snad první velká larpová bitva v Polsku od doby, co všechno zastavil Covid. Proto není divu, že těch více než tři sta padesát hráčů, kteří dorazili do malé vesničky nedaleko Katovic, bylo dost natěšených. O to natěšenější, že hra byla původně plánována na září 2020, ale jak jsem už zmínil – pandemie ji o rok odložila. S tím rokem čekání navíc očekávání hráčů rostla, a to hodně – organizátoři přece měli rok navíc na přípravu, že? Že?

Upřímně řečeno, o skutečném ději vím jen velmi málo, kromě toho, že se dvě armády sestavené z různých jednotek snaží navzájem pozabíjet a jedna z nich nakonec zvítězí (která je předurčeno historickými fakty Warhammeru). Že toho nevím víc, není proto, že by mě nezajímalo, co se kolem děje, ale moje polština je přinejlepším velmi špatná a nechtělo se mi prostě pokaždé někoho žádat o překlad…

Cizinců tam bylo jen něco málo přes 30 a to viditelně nebylo organizátorům dost nato, aby řešili překlad (nebo mluvili anglicky) aktuálního dění – což bylo poněkud v kontrastu s tím, kolik textu bylo přeloženo do angličtiny pro web a sociální sítě.

Z toho, co jsem viděl na historických akcích a na italských larpech, je táborový život pěkná věc. Nikdo není v roli na plný úvazek, ale pomáhá to se zážitkem, který tak nebude jen o mlácení se do hlav. Takže ano, táborový život, putující bardi a hospoda byli fajn. A nejvíc se mi líbilo, že za jídlo v hospodě šlo platit herními penězi.

Loktarovky (potato gun) nejsou v Polsku legální, proto všechny zbraně a děla používaly do střel stlačený vzduch. Je to příjemná, nesmrdutá varianta českých Loktarovek, pro které se používají ty nejlevnější deodoranty. O to horší je to ale s municí – žluté molitanové koule, které se váli všude.

Jinak to vypadalo dobře, navzdory dvoudennímu dešti, kvůli kterému jsme se všude brodili blátem. I místo samotné vypadalo krásně, jen ten les byl příliš hustý na to, aby se daly dát herní lokace blízko k sobě. Zejména tábory obou stran byly od sebe tak daleko, že mezi hráči mimo samotné bitky nedocházelo prakticky žádnému kontaktu.

Poslední stížnost, kterou budu mít, se týkala parkování. Jednoznačně z něj těžil jeden z táborů. Z jednoho kempu to bylo pohodlných pět minut a z druhého třicet minut plus mnohem těžším terénem (a přístup do tohoto kempu autem byl vhodný spíše pro terénní auta než pro auta z města).

Závěrem ještě řeknu, že se svými fotografiemi nejsem spokojen. Spoustu z nich jsem byl nucen zahodit… protože byly rozostřené, rozmazané nebo prostě jen příliš tmavé… Ztratil jsem praxi ve focení larpů – snad proto, že jsem na žádné bitvě už roky nebyl.

Kéž bych to mohl svést na všechny ty tmavé mraky, déšť a chladné počasí, ale nemůžu 🙁