Osada 12

Mnoho se změnilo poté, co se v průběhu podzimu roku 2012 po celém světě rozšířil neznámý smrtící virus, který vyhubil většinu lidstva. Těch několik málo přeživších žije v izolovaných skupinkách, které se pohybují jen po nejbližším okolí svého domova. Styk mezi jednotlivými sídlišti zprostředkovává pár dobrodruhů a pak na území bývalého českého státu hlavně armáda.
Jedním takovým sídlištěm je Osada 12, kam byl situován děj tohoto apokalyptického larpu. V Osadě je k padesáti přeživším, někteří zde žijí už začátku, jiní přibyli během následujících let. Vztahy mezi jednotlivými obyvateli se na první pohled mohou zdát bezproblémové, ale při podrobnějším pohledu se na pěkné skořápce začnou objevovat pukliny. Ostatně dvacet let v malé skupince na jednom místě je dobrý základ pro ponorku. Jenže odejít není snadné, virus je stále někde venku, nikdo neví, jestli by se zdravý dostal do jiné osady a zda by tam byl přijat.
Když se přidá pár návštěvníků (a že jich v průběhu hry přijde dost), ukáže se, že mezi obyvateli je mnohem více třecích ploch, než by jeden čekal. A přesně tohle je bod, kde organizátoři ukázali, že přesně vědí, co dělají, olej do ohně přilévali celou dobu, někdy méně, někdy více, ale pořád.
Toto postapokalyptické drama proběhlo na podzim minulého roku (v době kdy podle příběhu vypukla ona smrtící epidemie). Jako kulisa byl využit stejný skautský tábor, který posloužil pro poslední tři Mytága, a i při této hře posloužil dobře. Že má Petrius, hlavní organizátor, vřelý vztah k postapu, může ukázat už několik jím dříve organizovaných larpů, například Svět po pádu.
O fotografiích z Osady 12 a jejich focení se dá říci téměř to stejné jako o focení na posledním Mytágu, ostatně obě akce proběhly na stejném místě a jen týden po sobě. Venku byla tma, a byť technologie nebyly zapomenuty, energie pro jejich provoz je vzácná a není pravděpodobné, že by po osadě někdo běhal a zběsile plýtval energii používáním blesku. Takže jsem opět fotil jen s využitím existujícího slunečního světla (a že počasí bylo nádherné) a s tou trochou světla, kterou poskytovalo osvětlení hlavní budovy.
Každopádně mě tato hra přivedla k myšlence zahrát si kronikáře na něčem podobném, používat starý manuální filmový fotoaparát a po nocích někde bokem vyvolávat černobílé negativy potažmo diapozitivy. To je otázka jen trošky chemie, energetická spotřeba nula. Jen jsem ještě nepřišel s nápadem, jak bez energetických výdajů zvětšovat fotografie na papír nebo promítat diapozitivy – ale i to snad časem vymyslím. Přiznávám, že tato myšlenka není úplně moje, takového kronikáře měla i původní skupinka přeživších ve Wyndhamově Dni Trifidů.

Více informací o Osadě 12, můžete najít na webu akce.