Návrat na místo činu

Jestli se dobře pamatuji, tak na Notorburgu jsem byl poprvé v roce 2010. Do té doby jsem se po téměř osm let všem historickým akcím z osobních důvodů vyhýbal. Na Notorburg jsem pak přijel ještě jednou, ale pak už se nějak nedařilo, objevoval jsem nové možnosti a na Notorburg už nějak nezůstával prostor. Teď je ale čas to napravit, protože jsem se vrátil na místo činu.

Je to nicméně poprvé, co se snažím psát reportáž přímo na místě. Je pátek večer, už jsem na louce, kde zítra vypukne bitva o Notorburg, a já se válím u notebooku. Tak to tu ještě fakt nebylo. Obvykle se bavím s ostatními v hospodě nebo u ohně, ale tentokrát ještě pořád cítím následky nočního astmatického záchvatu a prostě mi není úplně nejlépe. Je mi ale dost dobře na to, abych neseděl v Praze a čekal, až budu zcela v pořádku.

Možná se na to dívám špatně, ale tahle akce není o living history fanatismu, ale spíš o tom, aby se tu lidé dobře bavili. To se, myslím, daří. Na údolí během stmívání padla mlha a vlastně už není skoro nic vidět, bude na čase nekolegiálně zalehnout a doufat v klidnou noc.

Je přibližně o dvacet čtyři hodin později. Opět polehávám ve stanu nad notebookem a venku se střídají různě intenzivní vlny deště – to a nedostatek pití rozehnalo většinu společnosti, se kterou jsem seděl a povídal si.

No a teď k tomu, jak vlastně celá sobota vypadala. Bylo horko, hodně horko, dokonce nás pravidelně museli sprchovat hasiči. Tedy s tím se začalo, až když se tu rozmnožili návštěvníci, do té doby jsme se váleli v Sázavě. Odpověď na otázku, jestli být na slunci, v dusnu, ve stínu anebo ve vodě, byla viditelně jasná pro většinu přítomných lidí. Zhruba dvacet minut poté, co jeden vylezl z vody, bylo pohodlné se po slunci potulovat, pak už zase oschl a slunečního svitu začínalo být příliš. Mezi tím ale dávalo smysl nahlížet do různých stánků. Osobně jsem nejvíc preferoval čajovnu, kde byla nejen příjemná společnost, ale i dobrý čaj.

Bitva a vlastně celý program dokázal, co jsem si pamatoval od minula. Tato akce se nesnaží o historickou autentičnost, ale aby se tu všem líbilo. Troufám si říct, že to se opravdu dařilo. V bitvě pak dobro zvítězilo nad zlem a všichni se usmívali, dokonce i ti, kteří museli zemřít.

Jo, takhle strávený víkend to si dám líbit. A jestli to bude tak dobře vypadat i na fotografiích? No, podívejme se.