Mytágo podruhé

Tento rok se pro mě neměl znamení LARPu. Když nepočítám pražský larpvíkend, bylo Mytágo můj první letošní LARP. A můžu si zato jen já sám a můj kalendář. Tolik vzájemně kolidujících akcí jsem neměl ani nepamatuji, a pak se k tomu přidal zápal plic který se kryl s termínem Bezkrálí… ale alespoň na Mytágo se mi podařilo dorazit.

A nebyl jsem sám, stejně jako Robin Hood, lékař Imhotep, skupinka leprechaunů, Ledová královna a mnozí další jsem dorazil k čarovnému jezeru. Každý podle svého osudu a cílů. Ptáci hledající svá křídla a svého krále. Beowulf (no spíš hodně Beowulfů) hledající Grendelovu matku. Karkulka jdouc za svojí babičkou a současně s ní (světe div se) dorazil i hladový vlk hledající chutnou stravu. A mnoho a mnoho dalších. Všichni jsme se dostali do kraje jezera, který ovládal primitivní kmen snad z doby kamenné – tak to alespoň zpočátku vypadalo. Ve skutečnosti to celé měl na povel starej nevrlej dědek z jezera.

Mnoho z příchozích hrdinů zde zemřelo, ale mnozí také našli co hledali. Nakonec ale kdo mohl, tak od jezera odešel. Přicházela tuhá zima, ledová královna totiž rozprostřela svoji moc a vše zmrzlo. I mocný Beowulf podlehl a stal se sochou v královnině ledové zahradě. I já odešel, dokonalý model jsem zde sice nenalezl, ale s prázdnou jsem také neodešel. Naopak, odešel jsem s pytlem plným zlata a stříbra (za to, že jsem ptákům přimaloval jejich ztracená křídla) a s vědomím že mi tři bohové něco dluží (za rodinný portrét).

Toliko z pohledu malíře, byť jeho výtvory byly vlastně fotografie z Mytága 2011. Teď z pohledu hráče, tedy hráče… já zase tak moc nehrál, spíše jsem měl nedůležitou roli, která mi dávala možnost s ostatními postavami interagovat. Své malby jsem převáděl do skutečnosti pomocí malé tiskárny, kterou jsem si přivezl a v chatě zprovoznil. A že se to vyplatilo, ty reakce, když jsem jednotlivým postavám ukazoval jejich obrazy, které jsem „namaloval“, byly k nezaplacení.

A teď ještě hodně z nadhledu. Dost záleželo na volbě postavy a její provázanosti na jiné postavy – ideální bylo přivést si vlastní skupinu spoluhráčů, s nimiž si člověk provázal své příběhy, samozřejmě se dalo přijet i bez skupinky a hrát svoji postavu podle jejího mýtu, ale hodně volně a aktivně si nahrazovat aktéry legendy okolo stojícími postavami. Těžké by to měl lovec upírů, kdyby na místě žádní nebyli. Tohle je ale dosti obecný problém u LARPů typu sandbox, není snadné zde vyvážit a provázat všechny postavy. Tentokrát celou komunikaci s organizačním týmem (Zmyjkou a Renglaren) komplikoval měsíční městský larp Dies Irae, který končil těsně před začátkem Mytága.