Město

Příšerně barevné prostory, ještě horší nasvícení, fotoaparát, který generuje výrazné množství šumu od ISO 200 nahoru a tisíc dalších výmluv – i takhle bych mohl popsat dnešní snímky. S tím vším jsem se snažil poprat, když jsem fotil divadelní hru Město.

Město, kde se prolínají dva světy, jeden lidský a druhý potemnický (ať už to znamená, co chce). Snad je to místo, kde se prolnuly dvě dimenze, každá trošku jiná, současně však sobě podobné. Oba tyto světy se snaží fungovat odděleně, tedy až na turistické výpravy zvědavých lidí na potemnickou stranu. Důvod je zřejmý, pokud by došlo k odtržení světů od sebe, a to se už v minulosti stalo, potemnické artefakty v lidském světě by zabíjely.

Jak to asi může dopadnout, když sem pustíte egomaniaka a bezskrupulózního zlatokopa jako je Christian Prior? Výsledkem nemůže být nic jiného než policejní razie a několik dalších nul na Priorově účtu. Setkali jsme se s vražednou sektou Potemníků, zjistili něco o mezidruhovém páření, i jak se ženám mění požadavky na muže, ověřili si že ani Potemníci nedokáží obstarat funkční Windows, odposlechli několik telefoních hovorů a shlédli taneční kreaci ne nepodobnou těm, které předváděl Sekyrkový klan ve filmu Kung-Fu mela. Taková obyčejná marketingová kampaň.

A tohle všechno proběhlo na Celotaverním srazu, setkání lidí z menšího komunitního serveru Taverna.  Tenhle každoroční sraz včetně veškerého programu a tedy i divadla si Taverníci realizují sami. Nicméně já k Taverně nikdy nepatřil a byl jsem tam jen jako fotograf, ostatně jako obvykle.