Libušín 2015

Čtyřiadvacátý Libušín pro mě byl jiný než ty předchozí. Poprvé se mi podařilo dorazit už v pátek a zůstat do neděle, poprvé jsem stihnul ranní nácvik bitvy, poprvé jsem přijel v kostýmu a ne v civilu, ale ta největší změna byla v tom, že jsem strávil víc času povídáním s lidmi než s fotoaparátem přitisknutým k oku.

Je pravda, že v rámci mé ukecanosti mi utekla Battle of the Nations, ale s ohledem na to, že za chvíli bude v Praze mistrovství světa, doženu to tam (teda aspoň doufám). Také mi určitě unikly spousty zábavných momentek z táborového života, ale jeden nemůže mít všechno a já prostě od nového roku zjišťuju, že lidi pro mě mají větší prioritu než dříve.

Páteční večer jsem tedy strávil žvaněním před čajovnou s foťákem přes rameno, s flaškou Highland Parku u opasku a skleničkou téhle pochutiny v ruce.

Ráno jsem zjistil, že se tábor během noci celkem rozrostl a že už nevím, kde se zastavit dřív a jak u toho ještě stíhat fotit, ale nějak jsem to zvládnul. Například jsem teda poprvé viděl místní nácvik a podle toho, jak vypadal, se rozhodoval, odkud že to budu celou bitvu fotit. Že to nakonec vypadalo trošku jinak a místo nebylo úplně ideální… no, to už se stává. Větší problém byl vlastně to, že před hledištěm natažený provaz byl přesně v té výšce, že lezl do záběru, a tak je ve spoustě snímků vidět buď na horním nebo dolním okraji. Je to ale jen drobnost, mnohem důležitější je, že se nikomu nic nestalo a že oddělení bitevního pole od diváků ušetřilo zdravotníkům spoustu práce.

Zmiňovat všechny ty trhovce a části programu, co tam jsou každý rok, nemá smysl, ale nově jsem viděl část turnaje v La soule, zejména souboj dvou ženských týmů byl k pokoukání.

Za zmínku snad stojí to, že Hejtman, který byl u organizace všech dosavadních Libušínů, už s tím seknul a dostal na rozloučenou nový meč. A že Dan Vávra tentokrát neseděl ve fotografickém boxu, ale pobíhal kolem v kostýmu a dělal si reklamu na svůj poslední projekt Kingdom Come: Deliverance.