Libušín 2014

Je to tak, už počtvrté jsem byl na libušínské bitvě a počtvrté můžu říct, že to vypadalo dobře. Přijel jsem něco málo po dvanácté a první, na co jsem narazil, byl Battle of the Nations v bazénu. On tenhle bazén pravděpodobně neviděl jinou než dešťovou vodu minimálně dvacet let. Tentokrát v něm byla ohrádka pro bojující a spousta diváků.

Doprovodný program kromě Battle of the Nations obsahoval nějaké ty dravce, hudbu od Peregrinu, tržiště, dětskou bitvu (oproti loňsku bez tun bahna), divadlo a historická ležení bojujících. Určitě mi něco uniklo, ale to vždycky. Pokaždé potkám nějaké kamarády, se kterými se zakecám, a přestanu sledovat dění – ostatně půlku z nich potkávám právě jednou ročně právě na Libušíně.

Letošní příběh bitvy vyprávěli dva zemědělci, kteří odmítali pracovat na žoldáky, co okupovali jejich vesničku. K jejich velké radosti se pak vrátil jejich pán z války a se žoldáky zatočil, sice přitom většina vesnice lehla popelem, ale to už je osud.

Příběh byl tedy poněkud komplikovanější, ale tohle shrnutí by pro představu mělo stačit. Hlavní bylo, že se tam mlátily stovky bojovníků a z ohňů sálal takový žár, že to bylo cítit až v hledišti.

Po samotné bitvě následovaly dva volné střety, kde se to bez scénáře řezalo hlava nehlava. A na závěr ještě přišlo finále Battle of the Nations.

Pro mě to byla druhá akce, na které jsem měl nový fotoaparát, a bylo dost cítit, že ještě pořád zápolím s ovládáním a všemi těmi tisíci nastavení, která nová technika nabízí. Ale postupně se to zlepšuje, ještě pár akcí a už ani nebudu vědět, který foťák mám zrovna v ruce, a všechno půjde jako na drátkách.