Krátce Kodaní

Třikrát ročně se snažím vypadnout do zahraničí, na jaře, v létě a na podzim. Většinou to bylo alespoň na týden, ale poslední rok mě dost výrazně omezuje množství dovolené – jak už se tak zaměstnancům stává. Pro letošní letní výlet jsem si tedy vybral návštěvu dánského hlavního města Kodaň. Při první návštěvě města mám většinou jen mizivou představu, co tam kde je a jak dlouho budu potřebovat – většinou mám tak mnohem víc času, než potřebuju. To až při dalších návštěvách města, kdy už mám reálnou představu, kde, co a jak, a město už pro mě není jen pár barevných flíčků na mapě – tehdy potřebuju spousty času. Tohle bylo moje poprvé v Kodani.

Takovým nejuniverzálnějším bodem celé Kodaně se pro mě stala kavárna The Coffee Collective v  tržnici Torvehallerne, v jejímž okolí jsem byl snad každý den, ať již na kávu nebo na oběd pořízený někde v tržnici.

Vyjmenovávat navštívené památky samozřejmě nemá smysl, o těch řekne mnohem víc právě fotografie než jejich strohý výčet. Některé ale za zmínku stojí, třeba Dánské královské námořní akademie, kde mají spoustu krásných exponátů (od dřevěných lodí, po moderní plechovky, dokonce tam je na souš vytažená ponorka). Nebo třeba hradní stáje, kde mají pěknou skupinku monumentálních českých Kladrubáků.

Navzdory tomu, co už o Christianii bylo napsáno, si zaslouží samostatný odstaveček, za který mě snad nikdo neupálí… Christiania bývala vojenskou základnou, kterou v sedmdesátých letech anektovala větší skupina hippies a začala opuštěný areál měnit pro své potřeby. Dnes jich tu žije několik stovek a překvapivě krom toho že platí daně státu, platí daně (i když tomu tak neříkají) do místního rozpočtu Christiánie – jeden by od nich nečekal, že budou platit jakékoliv daně, ale je tomu naopak. Podobně je tomu se zákony, pravda marihuanu považují za legální drogu, ale jinak dodržují všechny dánské zákony a mají ještě několik dalších, při jejichž porušení hrozí až doživotní vyhoštění z kolonie. Je to zajímavé místo, kde to vypadá, že každý zná každého, a kde se dá celkem rozumně najíst. Trošku problém je to pak s fotografováním. Žádný místní prodejce například nechce být zvěčněn při prodeji marihuany – jsou tam místa, kde jsou na fotoaparáty hodně citliví. A právě v těch místech jsou nejkrásnější ukázky streetartu co jsem v Kodani viděl.

Zlatým hřebem celého výletu byla návštěva Kadeau, poklidné to nordické restaurace. Pravda na český rozpočet poněkud dražší, ale pokud na to člověk nekouká jen jako na jídlo, ale třeba jako inspiraci do vlastní kuchyně nebo jako na kuchařský kurz, tak jsou to určitě dobře investované peníze. Několik předkrmů doplněných lahví šampaňského, čtyřchodová večeře, ke každému z chodů napárované víno… a ta prezentace. Jeden se najedl prvně očima a poté zjistil, že to nejen fantasticky vypadá, ale i stejně tak fantasticky chutná. A potravinové alergie nebo jiná omezení? To není problém, stačí je zmínit v rezervačním formuláři na webu.

Až pojedu do Kodaně příště, což bude v únoru na Knudepunkt, tak zas určitě zkusím něco dalšího z nové skandinávské kuchyně.

Navzdory tomu, že jsem si předem domluvil ubytování u jednoho z dánských larperů, se ukázalo, že s tím vlastně bude problém – moje záda se rozhodla, že potřebují pořádnou postel, a ne jen spacák. Nakonec se ale vše vyřešilo a krom toho, že se situace uklidnila, jsem získal i nějaké nové kontakty v Kodani.