Kalich a hvězda

Bitva o brod byla první šermířskou akcí, kam jsem v roce 2010 začal jezdit jako fotograf, a tak trošku se jí cítím být zavázán a její nafocení upřednostňuji před jiným programem. Teoreticky by tedy toto měla být pátá návštěva v řadě, jenže není. Z minulého roku nic nemám, a nemůže za to ani technika, ani já, ale vyšší moc. Minulý rok déšť rozmáčel louku, kde celá akce probíhá, natolik, že se tam nic dělat nedalo. Jakási forma náhrady proběhla ve formě dobývání hradu Sion.

Tentokrát nepršelo, louka rozmáčená nebyla, a tak se vše mohlo jako jindy proběhnout u brodu ve Zbořeném Kostelci.

Mohl bych sice popisovat, co všechno bylo na tržišti, kdo všechno tam dělal program, ale to už jsem v minulosti dělal tolikrát, že to ztratilo i tu trošku významu, co to mělo. Prostě jako obvykle. Jedinou změnou, která by snad stála za zmínku, byla propagace Battle of the Nations. Pro pobavení diváků se tak servalo pár bojovníků mimo scénář. Letošní „mistrovství světa“ už ale proběhlo, a tak si nemyslím, že by tato aktivita přivedla nějaké nové diváky, protože na to do příštího roku zapomenou.

Tentokrát byla bitva rozdělena na tři samostatné konflikty – Živohošť, Sudoměř a Vyšehrad. Na jedné straně husité a na druhé Petr ze Šternberka. Ke slovu přišla vozová hradba stejně jako vory, na kterých se přes řeku přesouvala část jednotek pana Petra.

Na bitevní pole jsem dorazil v sobotu ráno, dlouho před otevřením pro veřejnost. Chtěl jsem vidět nácvik, abych věděl, kam se ideálně postavit a měl tak lepší výhled na celý děj. Ukázalo se, že nejlepší místo bylo hned vedle jednoho z reproduktorů zajišťujícího ozvučení celé akce. Ano, zní to velmi hlučně, až nezdravě hlučně, ale poučen z mnoha jiných akcí jsem s sebou měl špunty do uší, kterými jsem celý problém vyřešil.

Celá bitva pak proběhla bez znatelných problémů (když nepočítáme to, že se pod bojovníky postupně potápěly vory). Jediné, na co bych si stěžoval, byly čluny, které po dobu bitvy kazily výhled a atmosféru, a div nebránily vorům během jejich přesunu ze vzdálenějšího břehu. Slyšel jsem sice nějaké návrhy na jejich potápění a převracení, ale myslím, že by to šlo vyřešit i méně agresivně.

Myslím si, ale že by stačilo umístit nějaké výbušniny (jako dělostřelecké efekty) do řeky a jejich odpálení v průběhu bitvy. Pak už by byl potřeba jen jeden člověk kousek proti proudu, který by vodáky z bezpečnostních důvodů zastavoval a na dobu bitvy je udržel v bezpečí…