Junktown

Musí se nechat, že když jsem před půl rokem navštívil svůj první postapo festival – Svět po pádu: Tenkrát na peróně – byl jsem nadšen. Když se poté objevily informace o další podobně koncipované akci, bylo jasno. Akci jsem si chtěl spíš užít než odpracovat, a tak jsem se ani nesnažil domlouvat si post oficiálního fotografa a neplánoval jsem s sebou ani brát fotoaparát. To se nakonec trošku změnilo, ale o tom až později.

Na akci platila kostýmová povinnost, a tak jsem si po deseti letech vyráběl první kostým, který nebyl jen o tom, že posbírám ty divnější kusy z šatníku, ale musel jsem přidat práci vlastních rukou – a bylo to dobré. Kostýmová úroveň na místě mě nezklamala, za velkou část kostýmů by se nemuseli stydět ani v Mad Maxovi. Možná i proto se posléze objevila poptávka po komparzistech do Drsného spasitele, fanouškovském filmu podle knihy Miroslava Žambocha.

Ale nebyly to jen kostýmy, které utvářely celkovou atmosféru, byla to i opuštěná raketová základna, kde celá akce proběhla, stejně jako rozrůstající se skupina aut upravených, tak aby vypadaly mnohem víc Mad Maxově. K tomu připočítejme pár stánků prodávajících vybavení a jídlo (sarančata, červíky a podobně) a atmosféra je téměř dokonalá.

Protože většina pořadatelů a návštěvníků patří mezi hráče larpu, bylo jasné, že nebudou chybět ani herní prvky. Jednak tu v sobotu ráno proběhla bitva mezi Jednotou a Sirotky, dvěma „kmeny“ ze Světa po pádu. Ale celou dobu tu byly vyhlašovány odměny za různé padouchy z řad hráčů a kdokoliv se tak mohl stát lovcem hlav.

Podtrženo, sečteno, byl to úžasný zážitek a doufám, že se jej příští rok podaří zopakovat a zvětšit. Dokonce jsme zaujali i nějaká ta média, ve kterých jsem viděl minimálně dva články.

Jak jsem na začátku přislíbil, teď zpět k focení. Tuhle akci jsem nejel fotit, ale přesto jsem na poslední chvíli trošku změnil názor. Už nějakou dobu koketuju s myšlenkou přechodu na menší a lehčí fotografické vybavení a tady jsem si od Čerta půjčil postarší FujiFilm X-M1. Aparát je to příjemně malý, ale chybí mu nějaký hledáček, s rychlostí to taky není nejslavnější a za šera se taky moc nepředvedl. Výsledky ale ani tak nejsou z nejhorších (už jsem vytvářel i horší snímky na lepším vybavení). Navzdory tomu, že výsledky jsou, jaké jsou, mě to Fuji nahlodalo a přemýšlím o tom, kde si půjčit nějaký novější model, třeba X-T10.

Taky jsem během akce zjistil, že už jsem tím foto dokumentováním poškozen, trvalo mi skoro celý pátek, než jsem si uvědomil, že pořád jen popocházím kolem a rozhlížím se (hledám výjevy k zachycení), místo toho, abych si někde sedl a sám se zapojil do dění.