Geas Burgkon Drugi

O Geasu jsem se poprvé doslechl na letošním Odraze a už na první pohled mne zaujal. Nebyl jsem a dodnes nejsem zvyklý na to, že by bylo možné pro larp získat kompletní, nerozpadlý hrad – Zamek Grodziec. Propagační materiály vytvořené z první hry také vypadaly více než dobře.

Celá hra byla více než inspirována artušovskými legendami. Kalina, paní hradu, se spustila s prvním rytířem Zyndramem a vše se nakonec dostalo až k Janovi Koscieszovi, pánovi hradu – teď milence čeká soud. Abychom trošku přiostřili situaci, přidejme nějakou tu mocichtivost a rivalitu mezi leníky, naplánujme turnaj a popravu a máme připravenou výbušnou směs pro pěkný fantasy larp. Stačí už jen vpustit ke stovce hráčů (z toho tři cizince, nemluvící místní polštinou) a začít se bavit.

Pro nás cizince (Lapo z Itálie, já z Čech a Dominika ze Slovenska) měla hra jednu řekněme zvláštnost – všichni mluvili polsky, kterýžto jazyk není nikomu z nás vlastní. Jako jisté řešení byla angličtina prohlášena za lingua franca, kterou tedy uměl každý… jen šlechta jí odmítala mluvit, protože to bylo pod její úroveň, za kterýžto roleplaying se mi po konci hry jeden z hráčů velmi omlouval 🙂

Protože si myslím, že současně hrát a fotit nedělá dobrotu, snažím se jezdit pouze jako nehrající fotograf – hráči tak nemají problém mě pustit k jakémukoliv jednání a situaci a stejně tak moje hraní mi nebrání být u některých zajímavých situací. Tentokrát jsem se ale hraní nevyhnul, jednou z podmínek bylo to, že všichni jedinci na hradě budou hrát. Dostal jsem postavu cizího kupce, který se snaží otevřít novou obchodní cestu do Králičí skály. Kvůli této roli jsem sice přišel o několik vizuálně zajímavých momentu, ale nemyslím si, že by tyto chyběly ve výsledném souboru fotografií z Geasu.

Pro ty, kteří tam nebyli, je vhodné poznamenat, že hlavní hradní síň je opravdu impozantní svoji velikostí a epičnost většiny zde probíhajícího děje umocňovala. Slepá harfenistka opravdu umí hrát (a ve skutečnosti není slepá).

Dost mě pobavila a překvapila tendence hráčů vnášet do hry demokracii – nedostatek feudalismu jsem dosud považoval za problém českých larpů. Během soudu s Kalinou a Zyndramem mohl se každý, kdo se v té době na hradě nacházel, veřejně promluvit před tribunálem a vyjádřit svůj názor.

Za největší nešvar hry považuji desítky zapálených cigaret, které jsem během hry potkal. Hra sice nebyla historicky omezena – kostýmy spadaly různě mezi 11. století a třicetiletou válku, na hostině byly brambory, fungovala zde alchymie – ale prostě sem ty cigarety nezapadaly.

Na to navazuje i přebytek hráčského alkoholu, díky kterému se během sobotního dopoledne spíše vyspávalo, než hrálo. Nepředpokládám, že z ředěného piva a vína, které byly na hostině volně přístupné, by se kdo mohl natolik unavit, aby musel spát až do poledního.

Vše pak nasvědčuje tomu, že jsem v Polsku nefotil naposled.

1 Zpětný odkaz

• The Last Voyage of the Demeter – Karel Křemel fotografie