Fotoobraz na recenzi

Tohle bude dost jiný příspěvek, než je zvykem. Nezačalo jej focení, ale reklama. Facebook mi nabízel foto obraz za recenzi. Moje idea byla, že pro někoho budu mít pěkný dárek a snad i dobrou referenci na výrobu velkoformátových fotografií.

Na inzerát jsem zareagoval a už druhý den jsem měl v emailové schránce kód na 1400,- Kč. Nezbylo mi než se začít dívat po tom, jak jim dodat data – dalo se samozřejmě očekávat, že po internetu, ale v jakém formátu atd… Zjistil jsem, že jsou tu dvě možnosti – jednak jejich aplikace, druhak web. S aplikaci jsem se snažil domluvit asi hodinu, než jsem to vzdal, s webem už to bylo snazší. Rozhodl jsem se pro Alu-Dibond Butlerfinish verzi pláže u St. Malo, kterou jsem exponoval (na film) při své první návštěvě Bretaně. 50x75cm mi přišlo jako vhodná velikost, kde už vyzní všechny detaily. Stovka navíc oproti kupónu nezněla špatně… Nakonec to bylo stovek několik, prvně za závěsný systém, pak za dopravu – ale už jsem byl rozhodnut, tak co.

Teď už se stačilo dočkat, až obraz z Německa dorazí a napsat recenzi – tedy takový byl můj plán v půlce listopadu.

Za pár dní mi do kanceláře dorazil rozměrný balíček a já ho jen nedočkavě rozbalil. Ale ouvej, dva rohy obrazu byly naraženy a ohnuty. Tak schválně, co na to řekne výrobce? Ozval jsem se na podporu, kde jsem se dozvěděl, že česky teda ne – i když původní komunikaci a kupón jsem česky řešil. Ale dobrá, přepsal jsem svůj email do angličtiny, rovnou jsem tam nabízel, ať si ten poškozený odvezou, aby si nemysleli, že se na nich snažím obohatit. V odpovědi se mi omluvili za problém s dopravou s tím, že si zasloužím perfektní dodávku a že pošlou nový.

Situace se opakovala, tentokrát byl ohnutý celý obraz. A znovu, ohnutý a naražený roh. To už mě požádali, abych jim poslal fotografii, kde bude vidět, že poškozené jsou všechny tři. Takže jsem dostal ještě čtvrtý, ale situace nebyla odlišná – buď německý dopravce, nebo české PPL s tím prostě někde hází a i přes tři vrstvy lepenky z každé strany obraz je hliník prostě měkký.

Tou dobou už se mi chtělo brečet. Domluvil jsem se tedy, že udělám novou objednávku, z materiálu, který by dopravce neměl být schopen poškodit tak snadno. Velikost jsem nechal stejnou, ale zvolil jsem akrylátové sklo a pozdní odpoledne z francouzských Alp, kde jsem byl před pár lety na služební cestě. Akrylát je poněkud dražší než hliník, a tak jsem musel znovu připlatit i oproti původní už doplacené částce, ale stálo to za to.

Oba obrazy vypadají fantasticky. Pravda, jeden má otlučené rohy (ten, co dopadl nejlépe), ale u mě doma to není takový problém, jako kdybych ho chtěl dát na výstavu a prodat. Je poněkud kontrastnější než předloha, ale to je vlastnost tisku na hliník. Zato akrylát je prostě dokonalý, a navíc, když na něj ze strany zasvítí světlo, je vyloženě plastický a skoro slyším ovce, které se toulaly po okolí.

V závěru musím uznat, že mě služby Saal Digital velmi potěšily. Říkal jsem si, že si levně pořídím novou fotografii na zeď, ale to, co mi tu nakonec visí, je mnohem lepší, než jsem kdy čekal. K tomu ten servis, kdy se navzdory dopravci snažili dodat zásilku nepoškozenou – tomu říkám nadstandardní snaha vyhovět zákazníkovi. Rozhodně jsem s nimi neskončil a budu chtít další.