Borograv

Od záři jsem zrovna neměl čas a prostor pro psaní, což by se teď mělo změnit a postupně by se zde mělo objevit spousta textů k již zveřejněným fotografiím a nejen k nim.

Dnešní příspěvek je o Borogravu, larpu, který proběhl na sklonku minulého léta, tedy před více než čtvrt rokem. Byl to jeden z těch výraznějších larpů roku, alespoň pro mne.

Borograv je izolované knížectví rozkládající se v Ardávském údolí, dříve spadajícím pod Jugoslávské království, dnes pak pod Chorvatský stát. Jugoslávie, které před téměř deseti lety zastřelili právoplatného vladaře, krále Alexandra I. Jugoslávie která se pod vládou s Osou spolupracujícího regenta rozpadla. Chorvatsko, které sice podle jména patří katolickým Chorvatům, ale ve kterém žije nemalé množství pravoslavných Srbů. Chorvatsko, kde vládne fašistická Ustaša, které odporují jak komunisté, tak království loajální četnici.

Přežít v Ardávském údolí nebylo nikdy úplně snadné, i proto zde žijí jen ti nejsilnější, nejodolnější a nejhouževnatější. Ti ochotní na svůj chleba dřít více než ostatní, ochotní žít v divokém, uprostřed lesa téměř zapomenutém údolí. Uprostřed lesad který obyvatelům údolí životy zachraňoval i bral.

Sídlem moci v údolí je lovecký zámeček, postavený v místech pevnosti Borogravů, kteří dali údolí jméno. Dnes však ze zámečku nevládne rod Borogravů, ale rod Szemesi, po smrti starého hraběte konkrétně Ante Szemesi. Vládnoucí Ante je sice mladším synem, ale oproti svému království věrnému bratru je to Ustašovec – a to se dnes nosí, a snad i proto nemají obyvatelé údolí tolik problému s vládnoucím režimem.

Před časem ale došlo v údolí k neštěstí. Celá vesnice lehla popelem. Nikdy se nevyjasnilo, kdo za to může, mnozí se dohadují, ale nikdo neví – a pokud ví, tak mlčí.

Dnes všichni žijí na zámečku a v jeho hospodářských objektech, kde jim dočasné útočiště poskytla Anteho matka Svjetlana.

To, co obyvatele čeká v budoucnu, už bylo předmětem hry samotné.

Larp bylo velmi zajímavé sledovat, jak to ostatně ukazují na Borogravu pořízené fotografie. Hra to byla rozhodně epická a plná dějových zvratů. Alespoň z mého pohledu téměř dva dny trvající déšť atmosféře rozhodně přidal, byť mnohým muselo být chvílemi zima, zatímco jiným nezůstala jediná suchá věc.

Vše pak bylo organizováno sdružením Rosenthal a několika externími organizátory. Musel bych být nevděčným bastardem, kdybych vedle organizátorů nepoděkoval také kuchyni, která se starala nejen o jídlo hráčům, ale snažila se i o mé blaho, což jsem jim svojí bezlepkovou a bezlaktózovou dietou rozhodně neusnadňoval.