Bitva pod Zbořeným Kostelcem

Minulý víkend jsem navštívil svoji druhou bitvu o brod u Zbořeného kostelelce. Tedy, Bitva o brod už to byla jedenáctá, ja se však na ni dostal teprve podruhé. Tentokrát jsem ale byl přímo pozván organizátory, abych tam pořídil nějaké ty fotografie a proč bych odmítal, když jsem tam stejně chtěl jet.

Na louku u řeky jsme přijeli ještě večer před bitvou, už tu stál pěkný historický tábor a vzadu za ním se schovával ten nehistorický. Protože je můj stan z umělé hmoty stavěl jsem jej daleko za oním LH (Living History) táborem, tedy tím, který tak byl označovaný, i když by se tam určitě našlo několik jedinců podle kterých byl LH málo a nejspíš by si byli ochotní i pořídit vši, aby byli více LH.

Sotva jsem postavil stan, vydal jsem se za kamarády, kteří se vyskytovali v historické části tábora. Velmi brzo jsem ale byl odchycen, coby střízlivý řidič, který je určitě ochoten zajet pro dřevo. Poté, co jsme se s nějakým tím dřevem vrátili, jsem si rychle opatřil lahev vína, a to i proto, aby se mi další potenciální výlet pro dřevo vyhnul. S vínem v jedné ruce a nějakými jehněčími klobáskami v druhé jsem pak přisedl k ohni. U ohně bylo příjemně, ale protože mě ráno čekala práce, nevysedával jsem u ohně dlouho a šel spát.

Další den ráno už na krajích LH tábora stály stráže, které všechny nevhodně odené nutili tento tábor obcházet. Některé stráže mi ale případali až příliš maniakální, co se podmínek na historičnost týkalo, a jindy jsem měl pocit, že naprosto nemají představu a prostě si náhodně vybírají. Tohle jsem si z minulého roku nepamatoval a neřekl bych, že to akci něco přidalo, snad jen některé zpruzené účastníky.

Dál za táborem, podel břehu směrem k brodu bylo tržistě a bojiště. Někteří trhovci se sice snažili o dobovost, jiným to ale moc nešlo. Dali se tu najít prodejci různých poživatin, koření, šperků, zbraní a zbrojí, keramiky, kůže a dalších věciček. Trh je tu primárně pro návštěvníky/diváky a těch tu bylo požehnaně – pokud zrovna neprocházeli trhem a nenakupovali, tak posedávali u občerstvení, sledovali divadlo pro děti nebo poslouchali místní hudebníky.

Takhle nějak to vypadalo do třetí hodiny odpolední, kdy už se všichni srocovali kolem bojiště a brodu. Někteří bohužel i na druhém břehu a přesně tak, že mi lezli do pozadí většiny záběrů. Nejrušivější ale asi byly žluté loďky, které opravdu nešlo přehlédnout.

Hlavním motivem bitvy byl spor dvou husitských pánů o jednu vesnici, na kterou si oba činili nárok. Tito se vše rozhodli řešit na bojišti, ale než svůj konflikt vyřešili, byli napadeni dvěma armádami katolíků. Tyto dvě skupiny donutily naše husitské pány, aby spojili síly a čelili napadení bok po boku.

Koukat rozhodně bylo na co, byť alespoň mně vše vizuálně nabourávali lidé a čluny na druhém břehu. Nemám sice pocit, že by mé fotografie z letošní Bitvy o brod ukazovaly všechno co bych chtěl, doufám ale, že budou schopny alespoň částečně zprostředkovat tuto akci těm, kteří tam nebyli a připomenou příjmené chvíle těm, kteří se bitvy účastnili.