Beltain 2011
Dnešní článek bude vypadat poněkud jinak, dnes budou článek doprovázet pouze černobílé a zrnité fotografie. Vlastně spíš více či méně černé – tedy alespoň původní negativy, kde je obraz vytvářen zčernalým stříbrem.
Protože jsem si pořídil další filmový fotoaparát místo stávajícího, kterému už nějakou dobu blbne závěrka, a potřeboval jej vyzkoušet, vzal jsem jej s sebou na tuto akci. Současně jsem doma měl film o citlivosti 3200ISO, kterému se blížil konec životnosti a bylo záhodno jej upotřebit.
Ale dost o technologiích a technice, teď k Beltainu. Mnozí mí kamarádi každoročně oslavují jarní rovnodennost na Závisti, největším keltském oppidu na území Čech. Dnes je akropole, kde slavnosti probíhají, spíš hrbatou pasekou uprostřed lesa na vrchu kopce.
Když jsme dorazili na místo, byli jsme přivítání asi dvaceti kamarády, kteří dorazili před námi a už nachystali v ohništi hranici, která měla být v rámci slavnosti zapálena. Podle předpovědi počasí mělo pršet, takže jsem kousek stranou postavil stan a pak se s alkoholem ke sdílení vrátil zpět k ohništi. Krom alkoholu jsem vzal i fotoaparát a během večera naexponoval celý film. Například zapalování ohně, to byla celkem podívaná. Podmínkou totiž bylo vykřesat nový oheň, což znamená žádné sirky nebo zapalovač, ale poctivou manuální práci. Že to není jen tak, předvedlo hned několik mých přátel, ale nakonec se všechno podařilo a oheň vzplál. Formálnější část slavnosti obsahovala jen pár slov, nějaké ty obětiny na hranici a kolující pohár s troškou alkoholu z každé lahve určené ke spotřebě v průběhu noci. Celou slavnost vedl Vojtěch, mimo jiné bubeník skupiny Múzy kus, jejichž koncerty z Balbínky v srpnu a listopadu loňského roku, stejně jako předvánoční koncert nebo letošní koncert na Tolkienconu jsem také zaznamenal.
Letošní Beltain byl nejpohodovější z těch několika málo, kterých jsem se na Závisti účastnil, a to i přes déšť který začal relativně brzy po zapálení ohně. Každopádně mám docela radost z výsledných fotografii z Beltainu, i když ještě nevypráví všechno, co bych chtěl.