Anno Domini 1434

Historická rekonstrukce lipanské bitvy k 580. výročí proběhla kupodivu na Lipanech a ještě více s podivem bylo, že i scénář zůstal stále ten původní (tedy nakolik je znám z kronik). Je tedy pravda, že měřítko bylo trošku upraveno, počtem bojujících jsme se nedostali ani k tisícovce, natož k těm desítkám tisíc, kteří zde před skoro šesti stoletími bojovali.

Původně se mělo jednat o dvě bitvy, v pátek dobývání hradeb v Českém Brodě (podobně jako loni) a v sobotu bitva na Lipanské hoře. První část se ale narychlo rušila, s hradbami už totiž bojovali zedníci a hradby jsou schovány pod lešením. Druhá bitva, přímo na Lipanské hoře, ale proběhla podle plánu, snad jen příjezd Táboritů naboural původní koncepci.

Z Tábora se totiž na Lipanskou mohylu přijel podívat zájezd. Řidič se podle všeho snažil použít svůj mnohatunový autobus jako část vozové hradby, nedošlo mu ale, že bitevní pole je po týdnu deště rozmoklé a nedokázal vjet na bitevní pole ani polovinou autobusu a už zapadl. Novodobý bojový vůz prostě do koncepce historické rekonstrukce nezapadal. Zapadl ale do pole, a to tak dokonale, že s ním nešlo dojet ani ke zbytku hradby, ani zpět na silnici. Snad z nějakého sentimentu se Lipanští snažili Táborským pomoci, ale malý Zetoráček, se kterým napoprvé přijeli, na mnohatunovou obludu prostě nestačil. Po dalším čekání a zoufání organizátora akce přijel poněkud větší traktor, který autobus konečně vyprostil. Svoji ostudu Táborští viditelně neunesli a před samotnou bitvou prchli.

Po zkušenostech z předminulého ročníku jsem už věděl, odkud ideálně fotit, teda aspoň jsem si to myslel, ale skoro jsem to dal, chtělo to být jen o pár metrů blíže vozové hradbě a občas být tak tři metry vysoký. To by se hodilo zejména ve chvíli, kdy se jízda dostala do vozové hradby a začala masakrovat ženy a děti, což jsem věděl jen z nácviku, ale při samotné bitvě přes vozy neviděl.

Krom samotné bitvy, zde už tradičně byly pasti na turistovu peněženku a další doprovodný program jako víno, ženy, zpěv. No spíš historická kuchyně, taneční skupina Naruby a hudební skupina Peregrin.

Kuchyně vařila nejen pro návštěvníky z řad civilního obyvatelstva, ale také pro válečníky, ať již na straně Panské jednoty nebo Sirotků. A že se holky v kuchyni musely nějak otáčet, aby měli všichni co jíst. Tím myslím, že kuchyňské ohniště před půlnocí nevyhaslo a s úsvitem už zase plápolalo.