Pozdně novoroční

Vím, že jsem tu už delší dobu nic nenapsal ani neukázal, posledně jen pohled na jedno z mnoha vzpomínkových míst na Václava Havla, ale já tak nějak neměl kdy psát. Přišly Vánoce, návštěva u rodičů, setkání s bývalými spolužáky z Pražské fotografické školy, nový foťák, Skyrim, nový server, rýmička, Star Wars The Old Republic, kašlíček… prostě toho bylo moc a já chtěl i někdy spát.

Rozhodně ne všechno si zaslouží více než letmou zmínku. Některé položky z výčtu ale ano, třeba můj nový fotoaparát. Na svůj Canon 400D si stežuji už více než půl roku, jak moc šumu generuje při vyšším ISO atd. Navíc navzdory mé pokročilé nekromancii se ukazuje, že závěrka už opravdu odpracovala o třetinu více, než co plánoval výrobce. A vůbec je to mizerná šunka.

Jenže čim ji nahradit? Samozřejmě, že při neomezeném rozpočtu bych hned věděl, ale toho se mi jaksi nedostává, takže přišla cesta kompromisu. Každopádně jsem chtěl fullframe (chip velikosti kinofilmového políčka), už jen proto aby se moje objektivy chovaly stejně na filmu jako na digitálu. Takže co koupit? Jedničková řada je předražená a nejspíš bych jejích možností zatím ani nevyužil, takže jsem se rozhodl 5Dčko, jenže nová verze je v nedohlednu, stávající proostřuje a navíc je stále zbytečně drahý, takže ideálně někde sehnat 5D v první verzi, pěkný, zachovalý kousek, cca za polovinu ceny aktuálně prodávané dvojky. Inu, po pár měsících přežívání se zombií, odkládání peněz a hledání přiměřeného kousku se mi podařilo takový sehnat, koupil jsem z druhé ruky pětdéčko s necelými osmi tisíci exponovanými snímky, tedy skoro nový kus.

Následně se ale ukázalo, že se ovládáni a chování je natolik jiné, než u předchozího aparátu, že mi rozhodně nějakou dobu zabere, než se nový aparát naučím ovládat stejně podvědomě jako ten původní. Poprvé jsem si to výrazně uvědomil ve chvíli, kdy jsem si šel poslechnout koncert Ainé. Nebylo to nic velkého, zazpívali tam Myšáci pak Ainé s Pragapellou, pak ještě všichni dohromady a nakonec opět Myšáci samostatně. Myšáci jsou vokální hudební uskupení, zaměřené na africkou hudbu a americké spirituály, nicméně viditelně zvládají i něco vánočních koled. A Pragapella, se kterou Ainé zpívá, je kvintet (ano je jich pět), který jede v rytmu swingu, jazzu a jejich odnoží. Zážitek to byl pěkný, ale fotky z koncertu byly strašné – rozmazané nebo zaostřené kdovíkam. Docela jsem se zhrozil, když jsem je pak doma viděl. No vůbec jsem nevěděl, jak se s tou věcí zachází. Celý fotografický proces je sice jen o přenesení vlastní představy do dvojrozměrné roviny za pomocí krabičky s dirkou, ale ta krabička není všemocná a hlavní um je v překonávání omezení tohoto nástroje – a k tomu patří i znalost možností daného fotoaparátu.

Nicméně celé tohle fiasko vedlo k mému zapojení se do 365project.org, byť tento rok by se to měl jmenovat 366project. Nezvolil jsem žádný velký umělecký koncept, jen prostý deníček, na kterém budu moci sledovat jak se sžívám s novým fotoaparátem.

Dalším výrazným časožroutem se ukázal být nový server. Doufal jsem, že se všechno v klidu vyřeší a na nový rok se jím pochlubím, ale nepodařilo se. Stále něco nefungovalo jak mělo, ale nakonec se podařilo přenést veškerou mnou požadovanou funkcionalitu a vše funguje jak má. Durga, jak se server podle indické bohyně jmenuje, od tohoto okamžiku obstarává veškeré moje projekty, které mají něco společného s internetem. Krom toho se stará o několika cizích projektů, a další jsou na cestě, síly má nato dost.

No a příště by se tu měly objevit fotografie z divadelního vystoupení „Bulva a Kšandička jsou mrtví“ v podání MOSĎŘaKŘ OO ORDURES UZP NPCh (fakt se mě neptejte co tato strašlivá zkratka znamená) , které proběhne tento víkend na Tolkienconu.