Původně jsem si myslel, že bych neměl psát nic, když jsou ty Vánoce, a nechal vás užívat klidu. Ale pak jsem sám hledal nějaké nové podněty, které by se netýkaly Vánoc, což mě donutilo k sepsání tohoto přehledu mých výtvorů.
Je možné, že Silvestr by byl lepší dobou pro shrnutí uplynulého roku, ale já se pro to rozhodl nyní. Fotografie nejsou nijak řazeny a jejich zahrnutí do tohoto seznamu je čistě subjektivní.
Všichni se topí ve vlastním potu. Třeskot zbraní. Více než 30 °C ve stínu. A já jsem měl to štěstí, že se mi povedla tato fotografie průhledu bitevní vřavou.
Bouře na obzoru. Bitva právě skončila, a teď všichni se rozhodli zaútočit na diváky. Jejich energie, jejich nadšení, to všechno tam je.
Mám mnoho fotografií s Tári, ale tato je jediná, ze které mám ten správný pocit. Jako by ten rozmazaný pohyb k této krásné dívce patřil.
Jako obvykle byl Pavouk plně v roli. Ale tentokrát byl ten pocit z jeho hrabě Draculy intenzivnější než obvykle, byl mocným rytířem i podmanivým panovníkem svých služebníků.
Energie, pohyb, rychlost, temnota a oheň. To shrnuje pocity z celé fireshow.
Byla to více náhoda než účel, abych byl upřímný, nejsem si ani jistý, co měl být původní obsah. Takhle je to zajímavá fotografie rezavých vlasů bez tváře.
Jen malá chata v trávě, spoustě trávy. Travy se stopami, viděné, ale z televizního vysílače na Pradědu. Bylo to vskutku podmanivý pohled i přes opravdu špinavá skla vyhlídky.
Říkali mi, že ostrov Prvic byval v minulosti vězením. Jestli je to pravda, pak to bylo vězení s tím nejkrásnějším výhledem. V současné době jsou tam jen nějaké nízké zídky a tento maják.
Taková je Draco, jedna tvář pro veřejnost, další skrytá. Ne každý ji viděl, tu skrytou, i když někteří ji mohou tušit.
Slunce je schovává hned za Petřinou hlavou, ale ani s tímto hodně kontrastním osvětlením z ní není jen silueta. Mám z toho dobrý pocit, kromě toho to byl můj první večer s technikou svícení jedním světlem.