Pán Prstenů

Podobně jako jsem byl v květnu pozván fotografovat největší italský bitevní svět Battle for Vilegis, byl jsem tentokrát přizván na Moravu zdokumentovat dřevárenskou bitvu Pán Prstenu – Bitva o Středozem.

A bylo to zajímavé, na bitvě už jsem nebyl odhadem od roku 2002, tehdy to byl také Pán Prstenu, ale jeho česká varianta. Mnohé se za tu dobu změnilo.

Kostýmy jsou výrazně lépe zpracované, i když ani v roce 2002 už jste nepotkávali lidi v tričku, riflích, teniskách a s maskáčovou celtou na zádech. Zbraně výrazně změkly (ale ne tolik jako v Itálii) a také se rozšířil jejich sortiment. Také velikost herně vypadajícího tábora se zvětšila, už to není jen spousta umělohmotných kopulí. Každopádně to hlavní, čeho jsem si všiml – nepotkal jedinou provázkovou lokaci. Sice to ještě nebyly dřevěné domky jako na Vilegisu, ale nějaký dřevěný rám a rohože místo stěn, nicméně už i to je posun od provázku s barevnými stužkami. Viditelně se posouváme přibližně stejným směrem jako larpeři v Itálii, čemuž odpovídá i na místě přítomná hospoda s teplým jídlem a Alanův stánek s koženými výrobky.

Na hře byly asi tři stovky hráčů a hrálo se něco pod osm hodin, za tu dobu mnohé postavy zemřely i více než desetkrát a nachodily snad i deset kilometrů – když jsem je ale sledoval v boji, byli nadšení a to se počítá.

Psát o hře samotné nemá smysl, kdo chce, přečte si Tolkiena. Hra sice přímo nekopíruje jím popsanou bitvu o Středozem, ale výrazně se jí inspiruje,

Osobně mě ale nejvíc pobavila skupinka hráčů s černým sluncem ve znaku, hned jsem si vzpomněl na východní barbary z Tribù de Sole Nero, a při nejbližší příležitosti šel zkontrolovat, jak moc podobný znak používají. Idea je stejná, detaily jiné. Když už jsem ten jejich znak kontroloval, rovnou jsem se zeptal, jestli vědí, že nejsou sami. Česká skupinka o italském kmenu ještě neslyšela, ale prý se pokusí kontaktovat a možná si i zajedou zahrát do Itálie – měl bych velkou radost, kdyby se mi takhle dařilo vytvářet mezinárodní kontakty mezi larpery.